Zelí hlávkové - Brassica oleracea convar. capitata
Další názvy: zelí
Čeleď: Brassicaceae - brukvovité


Zelí hlávkové rané
Doba výsevu:

únor,

březen,

(pařeniště, skleník)
Doba výsadby:

březen,

duben,

Spon: 50 x 40 cm
Vegetační doba (dny): 150 - 160
Doba sklizně (sběru):

červen,

červenec,

Zelí hlávkové polorané
Doba výsevu:

březen,

duben,

(pařeniště, skleník),

duben,

(záhon)
Doba výsadby:

duben,

květen,

Spon: 50 x 50 cm
Vegetační doba (dny): 160 - 180
Doba sklizně (sběru):

červenec,

srpen,

Zelí hlávkové pozdní
Doba výsevu:

duben,

(pařeniště, skleník),

duben,

květen,

(záhon)
Doba výsadby:

květen,

červen,

Spon: 60 x 50
Vegetační doba (dny): 180 - 210
Doba sklizně (sběru):

září,

říjen,

Počet semen v 1 g: 200 - 300
Trať: I.

Brassica oleracea convar. capitata  je dvouletá rostlina z čeledi Brassicaceae. Zkrácená zdužnatělá lodyha (košťál) je obklopena hladkými sivě zelenými nebo červenými listy, svinutými v pevnou hlávku. Tvar hlávky může být plochý, ploše kulovitý, kulovitý, vejcovitý, zašpičatělý nebo balonovitý.
Ve druhém roce vegetace se objevuje rozvětvená asi 100 až 150 cm vysoká lodyha, která nese hroznovité květenství. Květ je světle žlutý. Plodem je šešule, jež obsahuje kulovitá tmavohnědá semena.

Brassica oleracea convar. capitata  se dále rozlišuje na tzv. Brassica oleracea convar. capitata var. alba (zelí hlávkové bílé) a Brassica oleracea convar. capitata var. rubra (zelí hlávkové červené).

Z hlediska pěstování, zelí není náročné na teplo, vyžaduje vlhčí prostředí. Pro tvorbu hlávky a listů vyžaduje hodně vody a živin. Špatně však roste v zamokřených půdách. Výborně roste na půdách vyhnojených hnojem a kompostem.

Množí se semenem. Pěstuje se z předpěstované sadby nebo z přímých výsevů.
Pěstuje se zelí rané, zelí letní a zelí pozdní.
Některé pozdní odrůdy vytvářejí velké hlávky, jež jsou vhodné pro průmyslové zpracování. Označují se jako tzv. krouhárenské.

Zelí má velký význam jako zdroj vitamínů C v zimních měsících. Konzumuje se jak v čerstvém stavu (saláty) tak tepelně upravené nebo kysané.

---

Zelí bílé a zelí červené patří k nejzdravější zelenině. Odvodňuje, uklidňuje, čistí krev, chrání játra, podporuje činnost žlučníku,  Zelí červené - fialové zbarvení antokyany je látka, která bojuje proti nebezpečným volným radikálům, zabraňuje předčasnému stárnutí a předcházení rakoviny. Kysané zelí povzbuzuje pohyb střev. Nevýhodou je, že většina lidí po vařeném zelí trpí plynatostí. Zkuste do hotového uvařeného zelí  přidat 2-3 tablety vit. C nebo citronovou šťávu. Strumigenní látky, které jsou obsaženy v zelí, ředkvičkách a kedlubnách brzdí tvorbu hormonu štítné žlázy thyroxinu. Takže, kdo má sníženou funkci štítné žlázy vymění zelí za rybičky. Kdo má zvýšenou funkci, může jíst zelí častěji.  Zelí je bohaté na vitamín C, draslík, hořčík, pectiny, inulin a fosfor. Kvašené ještě na B12 a je vynikajícím antioxidantem.

Zelí hlávkové či hlavatice, slovensky kapusta hlávková bíelá. ( Brassica oleracea capitata)

Zelí jest v našich zemích vlastně zeleninou národní: obecně rozšířeno a oblíbeno. V pěstění miluje nejsilnější, mastné, dobře vyhnojené a propracované půdy s dostatkem vlhka. Žádá hodně vápna, drasla, dusíku, ale méně kyseliny fosforečné. V pěstění jest již celé tisíciletí. Rozeznáváme u něho hlavně odrůdy rané a pozdní. Prvé hodí se pouze k upotřebení v čerstvém stavu, nikoliv k úschově přes zimu. K tomuto účelu nutno voliti jedině pozdní odrůdy. Nesmí se však nikdo domnívati, že pozdních může docíliti též pozdějším výsevem semene raných odrůd. Docílí pouze pozdní sklizně, ale hlávky z ní nemají dlouhého trvání, pukají a záhy se kazí. Zelí množí se semenem, které dávají dvouleté rostliny, a jež podržuje klíčivost až 5 let. Lepší však jest vždy semeno čerstvé, ježto klíčí za několik dní po výsevu. 1 gram semene obsahuje asi 300 zrn.

Rané odrůdy vysévají se v únoru a v březnu do poloteplého pařeniště. Setba má býti vždy řídká, ježto při husté se rostlinky příliš vytáhnou a zůstanou slabé. Velmi prospěšným jest přesazení či pikýrování sazeniček, čímž vytvoří se mnoho jemných kořínků. V pařeništi musíme mladým sazenicím dopřáti hojně světla a vzduchu. Po dostatečném otužování vysazují se ve druhé polovině dubna na záhony v chráněné poloze. — Pozdní odrůdy vyséváme teprve v dubnu na záhonek, zimní ještě později, v květnu a počátkem června. Při výsadbě sází se rané a menší hlávky tvořící odrůdy na 40—50 cm od sebe, zimní a s velkými hlávkami na 60—70 cm. Po celou dobu svého vývinu potřebuje zelí hojně vláhy, zvláště však odrůdy pozdní, které kromě toho vyžadují vhodného přihnojení. Hlavní vývin hlávek u těchto připadá na září, kdy začne střídání teplých dnů s chladnějšími nocemi. V tu dobu musíme je dle potřeby vydatně zalévati, jinak potom při deštích by se přesytily vodou a pukaly.

Hnojení: V podzimu chlévskou mrvou a k ní na každý čtver. metr 20—30 g Thomasovy moučky. Z jara před sázením přidáme 20 g draselnaté soli a polovinu superfosfátu. — Zelí, stejně jako květák a kapusta hlávková i růžičková, vyžaduje přes léto několikráte přihrnutí země, což působí na rozmnožení kořínků a tím i lepší výsledek pěstby, i na upevnění těžké rostliny v zemi. To platí zejména při odrůdách s velkými hlávkami. Není však správné, dávati takovým odrůdám zvláštní přednost. Naopak, právě menší hlávky bývají zpravidla tvrdší a lepší jakosti, kdežto veliké nejsou nikdy tak pevné, listy v nich jsou řidčeji složeny, tím chovají v sobě veliké otvory a i košťály jejich jsou nepoměrně veliké.

Odrůdy: Z raných uvádím: Kuntovo červnové bílé, tuzemský, osvědčený výpěstek. — Klenot jara s kulatými hlávkami, s jemnými žebry, která možno prořezávati již za 10 týdnů po výsevu. Když listy začnou zatahovati se v hlávky, jest vývin jeho tak rychlý, že každým dnem možno sledovati změnu! — Sláva Holandu, stará a běžná odrůda s velkými hlávkami kulatého tvaru, s málo žebry. — Červnové obrovské (Juni Riesen) dává jemné, kulaté hlavy. — Z pozdních osvědčily se m. j. tyto odrůdy: Amager, dánského původu, pevné, kulaté hlávky na polovysokém košťálu nesoucí. Tyto hodí se znamenitě k úschově na zimu. — Kuntovo královéhradecké zimní, velmi oblíbené v místě svého domácího původu, a odtud čím dále tím více pronikající. — Brunšvické Wredeho, s obrovskými, plochými hlávkami nízkého tvaru, prvotřídní odrůda, zvláště k nakládání. — Holandské pozdní má kulaté hlávky na nízkém košťálu, s jemnými žebry, význačné svou trvanlivostí. — Dánské nese hlávky polokulaté, velké a pevné, jež hodi se k úschově až do jara. — Ulmské špičaté hodí se znamenitě i pro drsné polohy. Tím ovšem není počet odrůd ani zdaleka vyčerpán, o čemž vás každý semenářský ceník přesvědčí. Já uvádím vždy jenom ty nejlepší, osvědčené odrůdy, neboť zahrádkář nemůže se zabývati pokusy, a potom při tak malé ploše, jako jest pěstění zeleniny v zahrádce pro vlastní spotřebu, jest rozdíl ve výnosu mezi jednotlivými odrůdami docílený celkem vzato mizivý. Já zde přihlížím spíše k rozdílům v upotřebení a ve výhodách ve směru úchovy. To, co zde při zelí uvádím, platí pak i o všech dalších zeleninách, zde popsaných.

Zelí červené má pěstění s bílým zcela shodné. Jest vhodným obohacením a zasluhuje si více pozornosti našich zahrádkářů. Rané hodí se dobře i (na salát pro svoji jemnost. Volí se k tomu Erfurtské nejranější. Naproti tomu jsou dvě odrůdy červeného zelí dánského původu, jež vykazují velikou trvanlivost při uskladnění na zimu: Kissendrup, obrovské, temně červené, a Amager červené, výborné k udržení do jara.

Choroby a škůdci: Nej zhoubnější chorobou všech košťálovin a zelí zvláště jest boulovitost, jež vytváří nádory na košťálu a na kořenech. Rostlina vadne, kořen zduří a po vyjmutí mamě bychom hledali červa nebo ponravu. Zkázu přinesla totiž houba hlízotvorka Plasmodiophora Brassicae, nejhorší nemoc zelí a jemu podobných zelin. V tom případě jest třeba vytrhati a spáliti napadené rostliny i s kořeny, půdu povápniti a nejméně 3—4 roky tam nepěstovali žádné košťáloviny. Zárodky se totiž v zemi dlouho uchovají. Ze škůdců nejvíce řádí bělásek zelný, známý motýl, jehož housenky působí někdy na zelí hotovou poušť. Proto je třeba chytati motýly, sbírati vajíčka i housenky jejich včas a pod.

Zelí se sice v našich domácnostech velmi vžilo, snad až na úkor jiných zelenin, v přerozmanité úpravě. Jestli na úkor druhých, pak toho lze skoro liíovati: nemá samo mnoho cenných látek pro naši výživu, beztak chová v sobě vysoké procento vody, a stojí obsahem pode všemi ostatními. Zdravým lze je jistě doporučiti, zato nepůsobí dobře u lidí, nemocných na plíce, žlučník a pod.

Zdroj: Zelenina v rodinné zahrádce