Sója luštinatá - Glycine max
Čeleď: Fabaceae - bobovité

Glycine max je jednoletá, samosprašná asi 60 až 90 cm vysoká rostlina z čeledi Fabaceae. Listy jsou složené, trojčetné a dlouze řapíkaté. Lodyha sóji je silná a obvykle složená z 10 až 15 článků. Lodyha, listy a větve jsou ochlupené. V úžlabí listů vyrůstá hrozen s 5 až 10 drobnými kvítky, jež mají bílou, růžovou nebo fialovou barvu. Plodem sóji jsou 1 až 4 semenné asi 3 až 6 cm dlouhé lusky, nejčastěji světle hnědé, hnědé či černé barvy.

Sója luštinatá - Glycine soja
Semena sóji mají kulatý, elipsovitý či podlouhlý tvar. Barva semen je nejčastěji žlutá, hnědá, šedá, zelená, černá či mramorovaná.

Sója luštinatá je z biologického hlediska luskovina, z hospodářského hlediska se řadí z hlediska produkce mezi olejniny.
Ze všech pěstovaných luskovin má semena s nejvyšším obsahem dusíkatých látek (35 až 45%) a velice dobrou skladbu esenciálních aminokyselin. Obsahuje rovněž i 18 až 22% tuku, 1,8 až 3,2 % lecitinu, 4 až 6 % minerálních látek a široké spektrum vitamínů např. A, B, D, E.

Hlavní využití má sója v tukovém průmyslu, jehož hlavním produktem je nejen kvalitní sójový olej, ale také tzv. extrahované šroty.

Z hlediska výživy hospodářských zvířat hraje sója také velice důležitou roli, neboť bílkovinné komponenty jsou důležitou součástí krmných směsí. Sóju lze rovněž zkrmovat a to v podobě zelené hmoty, sena či slámy.

Sója má své opodstatněné využití také v potravinářském průmyslu, kde se využívají buď celá semena v nejrůznějších úpravách, nebo po technologické úpravě, kde se z nich získává celá řada výrobků, např. mouka, krupice, olej, sýry, sojové maso, či polévkové koření. 

Mezi další přednosti patří agronomický význam, neboť sója jako tzv. leguminóza dokáže poutat vzdušný dusík a část ho umí i zanechat pro následné rostliny.

Sója luštinatá - Glycine max var. lutea
Čeleď: Fabaceae - bobovité