Proso seté - Panicum miliaceum
Proso ( Panicum) je vedle pšenice ( Triticum) a ječmene ( Hordeum) nejstarší člověkem využívanou obilninou. Proso se již pěstovalo ve 4. a 5. století před Kristem. Jeho pravlastí je Čína, východní Asie, Indie a jihovýchodní oblasti Ruska.

Panicum miliaceum  je krátkodenní, teplomilná a suchovzdorná obilnina z čeledi Poaceae. Z botanického hlediska je proso jednoletá, trsnatá rostlina se ztuha přímými stébly, které dosahují výšky okolo 120 cm. Pochvy listů jsou drsně až huňatě chlupaté. Lata dosahuje délky okolo 30 cm a je převislá na jednu stranu. větévky jsou asi 15 cm dlouhé, tenké, tuhé a křivolaké. Klasky prosa jsou až na 4 cm dlouhých stopkách a mají světle zelenou nebo načervenalou barvu.

Proso seté - Panicum miliaceum
Obilka prosa je asi 2 až 3 mm dlouhá a je obalena chrupavčitou pluchou a pluškou, které nepřirůstají a při zpracování opadávají. Barva obilek je různá, od bílé přes světle žlutou, šedou, červenou až po tmavě hnědou
Obilka je obalena chrupavčitou pluškou a pluchou, které nepřirůstají a při zpracování opadají.

Nahé obilky jsou nazývány jáhly.

Pokrmy z jáhel se připravují velice rychle a vhodnou úpravou lze upravit původní chuť na znamenitý pokrm, který stojí svoji hodnotou hned za pokrmy z ovesných vloček.

Na Balkáně se prosné obilky zkvašují na slabě alkoholický nápoj zvaný braza či boza.  Proso je též významnou součástí ptačího zobu. Sláma z prosa má velice pozitivní význam, neboť je hodnotnou pící.