Pěstování sazenic

PŘÍPRAVA OSIVA, KLÍČENÍ 2023

Rozmanitost odrůd
Vždycky vysadím několik odrůd, které se mi osvědčily v předchozích letech, a vyzkouším nové. Čím více odrůd, tím lépe. Počasí a šíření chorob a škůdců se rok od roku mění. Stejná odrůda se může v různých letech projevovat zcela odlišně. Proto má smysl zkoušet nové a rozmanité odrůdy.
Každá země má svůj vlastní způsob značení semen. Doba expirace je vždy uvedena. Datum zabalení uváděn běžně, ale pro kupujícího nemá žádný smysl. V mnoha zemích se uvádí číslo šarže, což je nepřímý údaj o tom, že výrobce má alespoň určitou kulturu výroby. Rok sklizně je velmi cenná informace, ale je vzácná. Semena většiny plodin se skladují poměrně dlouho. Například rajčata a papriky jsou slušně skladovatelné 6-8 let, ale mohou klíčit i po 12-15 letech. Semena dýní, okurek, cuket nejenže vydrží 5-8 let, ale dokonce ve 3.-4. roce mají lepší vlastnosti. V maloobchodním prodeji se však běžně setkáte s osivem s trvanlivostí 1-2 roky. Důvodem je, že výrobce jednoduše nechce převzít odpovědnost za kvalitu na delší dobu, než vyžaduje zákon. Pokud výrobce zabalil semena čerstvá, lze je používat mnohem déle, než je uvedeno na datu spotřeby. Výrobci však bohužel často balí semena "zestárlá" po dobu několika let, pak se jejich kvalita může poměrně rychle zhoršit. Naučit se s tím žít je poměrně snadné. Semena používejte šetrně, aby vám jeden sáček vystačil na několik let. Když se objeví klíčky, vyznačte na sáčku alespoň jejich klíčivost. Budete tak vědět, že pokud letošní rajčata nebo okurky vyklíčí na 95 %, příští rok vyklíčí alespoň na 80-85 % a nemusíte si dělat žádné rezervy.

Skladování osiva
Semena skladuji při pokojové teplotě a vlhkosti. Tato metoda je osvědčená již po staletí.
Někteří ochotníci sledují dokumentární filmy o bankách semen rostlin v permafrostu a začnou semena uchovávat v lednicích nebo dokonce v mrazácích. To by se nemělo dělat. Před uskladněním při teplotách pod bodem mrazu se totiž semena důkladně připravují tím, že se vlhkost sníží na přesně stanovenou úroveň. To nelze provést doma.
Pokud jde o uspořádání osiva, je lepší postupovat následujícím způsobem. Odrůdy, které pěstujete neustále, a nové odrůdy, které jste ještě nevyzkoušeli, můžete pohodlně uložit do kapes formátu A5 (polovina standardního listu). Pak do šanonu. To usnadňuje jejich abecední řazení. Semena, která již nejsou důležitá, lze přenést do složky standardního formátu, rozdělené do 4 kapsy. Třídění zde již nemá smysl a můžete je jednoduše naskládat .

Značení
Na balíček se semeny napíšu rok, kdy byla semena poprvé zaseta, a pomlčkou oddělím pořadové číslo balíčku pro daný rok. Toto číslo pak třeba uvádím na květináčích. Při trhání sáčku neodtrhávejte jeho horní část úplně, protože může obsahovat zajímavé informace, například název odrůdy nebo expirace. Po zasazení semen do květináčů by měla být na sáčku označena klíčivost a energie klíčení. Tyto informace jsou pro následující rok velmi důležité. Je snazší určit, kolik semen je třeba vyset, aby se získal požadovaný počet sazenic. U oblíbené odrůdy snadno poznáte, kdy je čas postarat se o obnovu osiva. Pokud je například klíčivost rajčat po dobu 4-5 let 90 % a pak během tří let klesne na 60 %, je čas postarat se o obnovu odrůdy. Pokud v sáčku nezůstanou žádná semena, označím ho křížkem, abych věděl, že je prázdný, ale během roku ho nevyhazuji.


Časy výsevu
Termín výsevu se vypočítá podle termínu výsadby na trvalém místě ve vaší oblasti. Například u mé matky se sazenice rajčat sázely vždy 9. května. Sazenice okurek o 10 dní později. Termín výsevu se stanoví tak, že se od plánovaného termínu výsadby odečte optimální věk sazenic pro tuto kulturu a obvyklá doba od výsevu do vzejití sazenic. Stáří sazenic se počítá od vzejití rostlin. Optimální věk sazenic sladké papriky je 80-100 dní, pálivé papriky 100-120 dní, rajčat a lilku 45-65 dní, okurek 25-30 dní, cuket 20-25 dní. Proč je optimální věk sazenic udáván v poměrně širokém rozmezí? Čím jsou sazenice v uvedeném intervalu starší, tím lépe, ale pokud není dostatek prostoru pro jejich pěstování, budou se vytahovat. V tomto případě je nejlepší zkrátit dobu pěstování. Doba klíčení závisí na odrůdě a podmínkách, ale u rajčat můžete počítat s 3-5 dny, u paprik s 5-8 dny, u lilku s 5-14 dny a u okurek a cuket s 3-4 dny. Samozřejmě existují výjimky. Například některé odrůdy pálivé papriky mohou klíčit téměř měsíc, ale lilek 'Violetta Lunga' jako plevel vyklíčí za pár dní. Proto si dělám poznámky o době namáčení a vzcházení sazenic.

Kličení semen
Semena je lepší naklíčit před výsevem. Díky tomu lze včas odhalit semena, která nevyklíčila, a znovu je zasít, což šetří čas. Kromě toho vám umožní okamžitě "odhalit" slabé a zasít jen ty nejperspektivnější.
Moření. Pokud semena pocházejí z důvěryhodných zdrojů, není nutné je upravovat nebo je již upravil výrobce. Pokud semena pocházejí z vlastních zdrojů nebo z nespolehlivých zdrojů, je lepší je ošetřit kapkou farmaceutického peroxidu vodíku.
Stimulátory klíčení. Samozřejmě můžete uvažovat o testování klíčivosti, ale nákup semen za cenu 100-150 Kč za 10 kusů tuto myšlenku postupně zažene. Internet je plný báječných receptů na stimulanty a nejrůznějších receptů na "živou", "mrtvou" a podobně vodu a hromady různých, poměrně drahých stimulantů. Není nouze o exotické metody předseťové úpravy - magnetické apod. Mnohé z těchto metod umožňují získat klíčky o 2-3 dny dříve. Setkal jsem se s úžasnými výsledky. Jednou jsem si například koupil profesionální semena rajčat v granulích. Některé granule se při přepravě poškodily a semena byla "holá". Naklíčil jsem je a granulovaná semena vyklíčila za 24 hodin a "holá" semena za 5-7 dní. Toto zkrácení doby klíčení může při komerčním pěstování ušetřit poměrně hodně peněz, protože každý den vytápění je poměrně hodně peněz. Na poli tak můžete klíčky dostat ven zřeba před změnou počasí. Doma je však lepší postupovat jinak. Jednoduše naklíčte více semen o několik dní dříve a zasejte ta nejlepší. Chcete-li získat co nejkvalitnější sazenice, je lepší naklíčit přibližně 3-4krát více semen, než kolik chcete nakonec získat dospělých rostlin. To umožní vyřadit rostliny nebo je předat do "dobrých rukou", jakmile vyrostou, a ponechat ty nejlepší. Klíčím v plastových vaničkách s víčkem na dvojité vrstvě toaletního papíru. Semena se tam neudusí kvůli velkému množství vzduchu a nevyschnou. Nemá smysl používat vatu, kotouče nebo obvazy, protože vlákna těchto materiálů při oddělování semena poškozují. Papír se vloží do vany tak, aby pod ním nebyly žádné vzduchové bubliny, a okraje se uzavřou. Papír se roztrhne kvůli vzduchovým bublinkám a semínka mohou "plavat" pod papírem. Papír vložím do sklenic a navlhčím je rozprašovačem. Suchá semínka nasypu na navlhčený papír tak, aby se vzájemně nedotýkala. Poté semena navlhčete postřikovačem. Semínka nahoře nepřikrývám papírem. Díky tomu jsou lépe vidět a naklíčená semena se k sobě nepřichytávají. Semena se postříkají vodou nebo humátovým roztokem z jemného postřikovače. Humáty nejsou standardizovány z hlediska obsahu účinných látek, takže se můžete řídit doporučením konkrétního výrobce nebo se řídit barvou - silným čajem.
K tomuto účelu se nejlépe hodí postřikovače s pneumatickou pumpou. Přebytečná voda se vylije. Sklenice uchovávejte uzavřené na tmavém místě a kontrolujte je jednou až dvakrát denně v závislosti na typu rostliny. Teplota se udržuje v závislosti na typu rostliny. Pro rajčata, papriky a lilek je optimální teplota kolem 25 °C, pro okurky a cukety kolem 28 °C.

Pěstování sazenic

PĚSTOVÁNÍ SADBY
KONTEJNERY PRO VÝSEV A VÝSADBU

Volba způsobu pěstovaní a velikosti květináčů
V dnešní době je v obchodech ohromující množství květináčů pro výsev a pěstování sazenic, ale většina z nich bohužel není příliš povedená. První volbou, kterou musí zahradník vždy učinit, jsou misky nebo jednotlivé květináče. V amatérských podmínkách jsou misky rozhodně horší, a to z několika důvodů. Rostliny v zásobnících se musí přesazovat, což poškozuje kořeny a způsobuje další infekci. Pozitivní vliv zaštipovaní hlavního kořínku není tak jednoznačný, jak se myslelo před 50 lety. Na jedné straně mají například rajčata pak více rozvětvený kořenový systém, ale na druhé straně kořenový systém proniká do menší hloubky, což snižuje odolnost rostlin vůči suchu.
Sazenice mají v různých obdobích vývoje velmi rozdílné požadavky na teplotu a světlo. Až do vzejití sazenic by se teplota měla blížit maximální teplotě stanovené pro danou plodinu. Pro lilkovité - rajčata, papriky a lilky je to kolem 25-26 °C; pro tykvovité - okurky, cukety, patisony, dýně je to kolem 28 °C; pro salát, zelí - 15-20 °C. Nižší teploty v tomto období způsobí zpoždění vývoje a sníží klíčivost. Před klíčením světlo není zapotřebí. Teplo je nezbytné. Hned po vyklíčení by se však rajčata, papriky, lilky a tykvovité měly na několik dní přesunout do prostor s teplotou kolem 14-15 °C a do teploty kolem 5-8 °C u salátu a zelí. Během těchto 2-3 dnů mohou být rostliny nepřetržitě osvětleny 4-5krát intenzivnějším světlem než starší rostliny. Je to jediný spolehlivý způsob, jak zabránit vytahování rostlin. Tato doba by však neměla být prodloužena, aby nedošlo k narušení metabolismu rostlin. Poté by měly být sazenice přemístěny do místnosti s optimální teplotou a světlem pro růst sazenic, s povinnou 4-6 hodinovou dobou tmy (noci). Při výsevu do misky to nejde udělat, protože rostliny neklíčí současně, natož když se do jedné misky vysévá více odrůd. Navíc velká část amatérských odrůd vyznačuje postupným klíčením. Není možné uspokojit odlišné požadavky jednotlivych rostlin když jsou spolu v misce . Někdo se už mus do chládku, zatímco jeho sousedé ještě nevyklíčili. Podobně je tomu i s kazetami. V porovnání se misky umožňují kazety zabránit poškození kořenů při přesazování, ale mají všechny dalších nevýhody zásobníků. Proto je vhodné používat kazety pouze pro pěstování velkého množství velmi dobře vyrovnaných sazenic z velmi kvalitních semen, např. cibule nebo salátů. Je třeba si také uvědomit, že mnoho plodin zcela nesnáší přesazování s poškozenými kořeny - všechny tykvovité rostliny. Přesazení papriky zvládnou, ale týden nebo dva po něm budou zaostávat.
V amatérských podmínkách je nejméně vhodným způsobem pěstování sazenic zeleniny pěstování rostlin v " tabletách" z lisované rašeliny bez květináče. Voda se rychle odpařuje z jejich horní i boční strany. Z tohoto důvodu vlhkost půdy neustále kolísá a kořeny prorůstají až k okraji květináče a pak odumírají kvůli nedostatku vody. Tento způsob pěstování je proto vhodný pouze pro některé druhy květin, které vyžadují vysokou vlhkost. Rostliny pak mohou být umístěny v boxu, kde je vlhkost vzduchu téměř 100 % a kde je odpařování vody z povrchu květináčů minimální.

Velikost květináče
Podle mých zkušeností by se nejlepší semena pro lilkovité je výsev po jednom vyklíčenému semínku do jednotlivých malých květináčů. Podle potřeby je lze přemístit na místo s optimální teplotou a světlem. Pokud se objeví deformovaná nebo slabá rostlina, lze květináč odstranit a uvolnit jí místo, což je v misce obtížnější. Při pěstování rostlin, které mají rády přesazování, jako jsou rajčata, lilek a paprika, jsou pro výsev nejvhodnější plastové čtvercové kelímky o rozměrech 5x5x5 až 7x7x8 cm. Pokud je květináč menší, kořeny nemají kam růst. Větší kelímek není nutný, protože rostliny bude stejně nutné za dva týdny přesadit do větších květináčů ze výsevního substrátu do běžného. Pokud rostlinu okamžitě zasadíte do velkého květináče, bude obtížné zajistit optimální vlhkost a větrání. Rostliny dýchají svými kořeny. Když půda vyschne, vzduch proniká ke kořenům. Při zavlažování je vzduch vytlačován ven. Pokud je půdy příliš mnoho, půda po zalévání dlouho nevysychá a kořeny se dusí. Pokud je objem půdy optimální, je třeba rostliny zalévat každých 3-5 dní. Pokud je květináč příliš malý, což lze snadno poznat podle toho, že se zalévá každý druhý den nebo obden, je třeba rostliny přesadit do většího květináče. Pro rostliny, které tvoří málo přídatných kořenů, jako jsou papriky a lilky, by se měly používat květináče o rozměrech přibližně 13x13x13 cm. Pro rajčata jsou vhodnější vysoké květináče, např. 13,7x13,7x23 cm (na obrázku). Okurky, melouny, cukety a další tykvovité rostliny nemají rády přesazování a rychle vytvoří silný kořenový systém. Proto je ihned vysévejte do květináčů o rozměrech 13x13x13 cm. Jaro se může opozdit a je dobré si připravit plán B - větší květináče, do kterých můžete rostliny přesadit. Pro papriky a lilek jsou to kulaté květináče o průměru a výšce asi 19 cm, pro rajčata vysoké květináče o průměru asi 23 cm a výšce asi 27-31 cm.

Tvar květináčů. Tvar květináčů je buď čtvercový, nebo válcový. Čtvercové jsou pro výsev praktičtější, i když jsou dražší. Pokud je umístíte těsně vedle sebe, budou mezi nimi menší mezery a na stejné ploše bude možné použít více substrátu. Také při zalévání se mezi nimi rozlije méně vody. Pokud jsou rostliny starší a květináče nejsou vedle sebe, je tvar téměř nepodstatný. Kulaté květináče jsou vždy levnější než hranaté. Dbejte na to, aby stěny hrnce nebyly příliš kolmé. V těchto květináčích je v budoucnu obtížnější rostliny vyjmout, aniž by se při přesazování poškodily. Při pěstování relativně krátkých rostlin, zejména tykvovitých, je dobré dbát na to, aby okraje květináčů nebyly příliš ostré.

Materiály
Nejvhodnějším materiálem je neprůhledný plast. Někteří lidé používají průhledné kelimky. Ale není to dobré. Světlo utlačuje kořeny. Dost lidí na internetu tvrdí, že průhledné kelímky rostlinám nevadí. Ale není tomu tak. Pěstitelé počítají každou korunu a černý květináč je dražší než průhledný. Pokud máte rostlinu, jejíž kořeny nepřekážejí světlu, například orchidej, vždy ji koupíte v průhledném květináči. Ostatní rostliny budou vždy v černém. I když výrobce sazenic chce z marketingových důvodů prodávat rostliny v bílých nebo barevných květináčích, vždy se bude jednat o neprůhledný černý květináč s barvou nebo fólií na vnější straně. Z hlediska materiálu jsou nejméně vhodné květináče z porézních materiálů - porézní tkaniny a zejména lisovaná rašelina. Půda rychle vysychá a vlhkost skáče nahoru-dolu. Kořeny mohou prorůstat i stěnou květináče, ale pak buď uschnou, nebo se poškodí manipulací. Módním trendem jsou biologicky rozložitelné sáčky. Rychlost biologického rozkladu je velmi závislá na půdní mikroflóře, teplotě a vlhkosti. Rychlost rozkladu téměř nikdy nebude taková, jakou byste chtěli. Tkanina se buď začne rozkládat ještě na parapetu, nebo budete léta vykopávat polorozložené pytle ze země.

Otvory na květináčích. Saldovače.
Ujistěte se, že dno květináče má dostatečně velké otvory pro odvod přebytečné vody. Ideální jsou hrnce se stupňovitým dnem. Otvor je ve zvýšené části "schodu" a nikdy není zakrytý. Umožňují nejlepší možný odtok vody. Pokud otvory v zakoupeném květináči nejsou dostatečně velké, je lepší je zvětšit nebo přidat další na boční straně květináče. Pro snadnou manipulaci by měly být květináče umístěny v posmiskach. Ideálním řešením je dvojitý sadbovače kde jsou dva tácy - horní mřížový a spodní pevný. Výhodou tohoto řešení je, že rostliny lze zalévat vydatně, a když přebytečná voda odteče do spodní misky, můžete nadzvednout horní misku s perforovaným dnem a přebytečnou vodu ze spodní misky vylít. To je nejlepší způsob, jak zajistit odtok vody. Vystačíte si také s jedním zásobníkem. Musíte se ujistit, že v zásobníku nezůstala dlouho voda. Při výběru zásobníků je nejlepší hledat zásobníky s víkem. Pokud pěstujete sazenice, které vyžadují vyšší vlhkost, především květiny, pak jsou velmi praktické misky s vysokým víkem a nastavitelnými větracími otvory. U zeleniny si vystačíte s nízkými víky, která lze odstranit, jakmile se objeví sazenice.

Přepravní plata
Pokud musíte se sazenicemi manipulovat - přemisťovat je, převážet na delší vzdálenosti - velmi se vám budou hodit přepravní plata. Na trhu jsou již poměrně často, ale mnoho lidí nechápe jejich účel. Nejsou určeny k tomu aby buňky se naplnili substrátem a použili ke kultivaci. Do jejich buněk se umístí květináče správné velikosti. Pokud jsou květináče a misky od stejného výrobce, rostliny v nich budou držet velmi pevně a nepoškodí se manipulací. Dno takové kazety má složitý tvar s drážkami pro přetok a odtok vody. Pokud tedy jednu rostlinu přeplníte, přebytečná voda nejprve proteče drážkami k ostatním rostlinám a teprve poté vyteče z kazety do misky.

Opětovné použití hrnců
Mnoho zahradníků používá květináče opakovaně. V takovém případě je nezapomeňte vydezinfikovat. Podle mých zkušeností je nejjednodušší ošetřit suché, čisté hrnce venku pomocí orosit z rozprašovače technickým lihem.

Pěstování sazenic

ČÁST 3. VÝSEV A PÉČE V PRVNÍCH DNECH PO VÝSEVU

Jak jsem již psal, při pěstování paprik, lilku a rajčat pikýrování nepoužívám. Nováčkům připomínám, že pěstování s pikýrováním spočívá ve výsevu semen do misek nebo truhlíků a přesazování, obvykle ve fázi prvního pravého listu, přičemž hlavní kořen se zaštipuje. Před 50 lety byl na toto téma proveden seriózní výzkum a od pikýrování při pěstování sazenic lilkovitých rostlin se upustilo. pikýrování způsobuje zpoždění vývoje a traumatizované kořeny jsou ohroženy infekcí. Pikýrováné rostliny se zkráceným hlavním kořenem vytvoří rozsáhlejší kořenový systém, který je však povrchnější, což snižuje jejich odolnost vůči suchu.
Při komerčním pěstování se do květináčů vysévají vysoce kvalitní suchá semena s klíčivostí 95-98 %, ale při amatérském pěstování je nejlepším řešením vysévat předem naklíčená semena do připravených květináčů. Většina amatérských odrůd nemá příliš vysokou klíčivost, proto je nejlepší naklíčit a zasít ty nejlepší, které vyklíčily jako první.
Nejvhodnějším substrátem pro výsev je výsevní substrát, nejlépe profesionální nebo napařený. Substrát můžete dezinfikovat sami, např. ve staré mikrovlnné troubě. O substrátech jsem více psal v páté části.
Připravte květináče na výsev tak, že naplníte plný květináč substrátem a zhutníte ji. Pokud nejsou dostatečně zhutněné, mohou semena klesnout hlouběji a špatně klíčit. Někteří zahradníky nechávají 1 cm od okraje, aby se voda při zalévání nevylila. To platí pouze pro starší rostliny - ty naše se zalévají zavlažovačem. Půdu vydatně zalijte, přikryjte víkem nebo potravinovou fólií a nechte stát. Po chvíli vypusťte přebytečnou vodu ze mísy. Nedostatečně zhutněná půda se pak obvykle propadá. Pokud se trochu prohýbá, můžete ji nechat tak, jak je, pokud se prohýbá hodně, posypte ji a znovu vydatně zalijte. Po zalití je nejlepší nechat půdu jeden den odstát, zejména pokud byla při balení suchá. Pokud není čas, je lepší půdu 3-4krát zalít. O tipech pro pěstování v nádobách jsem psal samostatně.


Před výsevem je nejlepší nechat semena klíčit ve tmě při teplotě optimální pro klíčení semen. Pro lilkovité (paprika, rajče, lilek) rostliny je to 24-26 °C a pro tykvovité (dýně, okurka, cuketa, meloun) zhruba 28 °C. Jak jsem již psal, semena často klíčí nepříliš stejně, zejména u amatérských odrůd. Je to normální jev a vy se s ním musíte naučit pracovat. Optimální je zasít do květináčů jen semena , na kterých se objevil krásný klíček o délce 2-3 mm. Kratší nevypovídá o tom, jak je zdravá a správně vyvinutá. Delší se mohou při výsevu snadno poškodit. Není nutné čekat, až všechna nebo většina semen vyklíčí. Ty, které vyklíčí jako první, mají největší klíčivost, a jsou proto nejživotaschopnější. Vzpomínáte si, že jsem vám v prvním díle radil, abyste vyseli asi čtyřikrát více semen, než chcete mít dospělých rostlin. Doba klíčení proto slouží jako první doba vyřazení. Do květináče vysévejte jen ta nejlepší semena, která vyklíčila, a to po jednom. Někteří pěstitelé zeleniny mají dobré zkušenosti s pěstováním 2 paprik v jednom květináči. Pokud nemáte dostatek místa na pěstování sazenic, není to špatná cesta, ale já raději vysévám po jednom.
Lilkovité rostliny vysévejte do hloubky asi 1 cm. Hlubší výsev nemá smysl, protože rostliny ztratí mnoho energie. Nemusíte je však zasévat mělce. U mělce zasetých rostlin je méně pravděpodobné, že se zbaví zbytků osiva. Pak uvidíte na ještě nerozvinutých listech semenáčků "kolíček" nebo "čepičku" z polootevřených semen. Pokud se tak již stalo, měli byste rostliny několikrát za sebou navlhčit rozprašovačem a pinzetou opatrně odstranit "kolíček".
K výsevu můžete použít speciální stylus, jako na fotografii. Stejný úspěch jsem však měl i při použití tužky nebo jiného vhodného předmětu. Neměli byste používat pinzetu, protože semena se s ní velmi snadno poškodí. Je lepší mít po ruce sklenici vody, do které můžete stylus namočit. Semena se dobře drží díky kapce vody na konci nástroje.

Nezapomeňte na květináče fixem napsat číslo odrůdy. Nejlepší jsou speciální bílé fixy. Jsou zcela odolné vůči světlu.
Po výsevu povrch půdy zavlažte postřikovačem. Jak jsem již napsal, je lepší použít postřikovač s nastavitelným proudem a pneumatickým čerpadlem. Poskytuje nejjemnější ostřik. To je velmi důležité, aby se semena s vodou neklesla nebo nevyplavala na hladinu. Nezalévejte příliš, aby půda nebyla přemokřená, ale dobře přilnula k povrchu semen. Nezapomeňte vodu ze mísy vypustit, jinak dojde k přemokření půdy. Mnoho lidí po zasetí postaví nádoby na okenní parapet, ale to není dobrý nápad. Semena v tuto dobu nepotřebují světlo, ale okno je studené a radiátor může být horký. V této době nedochází k termoregulaci rostlin. Proto je lepší umístit nádoby na místo s vhodnou a stabilní teplotou bez ohledu na osvětlení. Musí byt na dohled, abyste nepropásli vznik mladých klíčků. Pokud povrch půdy zakryjete fólií nebo vaničkou s krytem, naklíčená semena rychle vyklíčí. Pokud byla půda před výsevem dostatečně zvlhčena, obvykle ji není třeba zalévat.

Rostliny je třeba kontrolovat jednou nebo nejlépe dvakrát denně, aby se zajistilo, že nepropásnou vzcházení sazeniček. Po vyklíčení - mluvím o bílých puklinách o výšce 1-2 mm - je třeba rostliny ihned umístit na 3-4 dny na chladné místo - při teplotě asi 14-16 °C u lilkovitých rostlin a 16-18 °C u tykvovitých. Zároveň by měla být intenzita světla co nejvyšší. Pokud používáte doplňkové osvětlení, je nejlepší sestavit všechna světla a zajistit maximální osvětlení na malém prostoru. Doba svícení by měla být přibližně 20 hodin. V prvních dvou dnech je ještě lepší osvětlovat sazenice 24 hodin denně. Při správném postupu se listy listenu rozvinou přímo nad zemí nebo v malé výšce. Pokud se to neprovede správně, bude výhonek tenký a prodloužený, což nelze napravit. U lilkovitých rostlin lze tento problém částečně odstranit zahloubením rostliny pod děložní listy přesazování. S tykvovitými to však nejde.
Velmi důležitý bod. Ihned po vyklíčení odstraňte fólii a nechte ji vyvětrat, aby povrch půdy mohl vyschnout. Důvodem je přítomnost kapající vody na povrchu půdy a na spodní straně rostlin, která je předpokladem pro rozvoj chorob černé skvrnitosti. Kromě toho mohou rostliny aktivně dýchat svými kořeny. Rostliny by se měly zalévat tak, aby povrch půdy mezi zaléváním zcela vyschl.
Po 3 až 5 dnech na chladném místě lze rostliny přemístit na teplejší místo. Teplota však musí být přizpůsobena světlu. Pokud máte dobré dodatečné světlo, můžete lilkovité rostliny umístit při teplotě 24-26 °C, tykvovité rostliny při teplotě 28-30 °C. Pokud však nemáte dostatek světla, nemá smysl hledat pro rostliny příliš teplé místo. Tam se prodlouží a zeslábnou. Pokud nemáte dostatek světla, je lepší omezit teplotu pro rostliny lilkovité na 18-20°C a pro rostliny dýní na 20-22°C. Pokud nemáte na okenním parapetu mnoho místa, raději rostliny nestavte na stůl před okno. Nebudete tam mít moc světla. Nejlepší je vytvořit stupňovité police na okenním parapetu. Při výběru a výrobě vlastních polic je třeba vzít v úvahu, že rostliny rostou, a raději se ujistěte, že výšku patra police lze měnit. To je důležité zejména v případě, že jsou na policích instalována svítidla. Pokud jsou světla umístěna vysoko nad rostlinami, většina světla se ztrácí. Pokud je svítidlo umístěno v blízkosti listů, hrozí, že rostliny budou poškozeny teplem ze svítidla nebo že budou mít příliš mnoho světla. Měli byste proto zvážit úpravu výšky police nebo svítidla. O svítidlech a doplňkovém osvětlení rostlin jsem již psal podrobněji.
Po přenesení sazenic na teplé místo je můžete začít přikrmovat. To je důležité zejména při použití výsevního substrátu, protože neobsahuje téměř žádné živiny, což stimuluje tvorbu kořenů. Raději používám komplexní, ve vodě zcela rozpustné hnojivo se stopovými prvky. Podle mých zkušeností je ideální modrý kristalon (Start) (19+6+20+3) v době před kvetením. Některé společnosti vyrábějí speciální hnojiva s výraznou převahou fosforu, která slouží k výživě rostlin v prvních dnech po vyrašení. Teoreticky by silná dávka fosforu měla stimulovat tvorbu kořenů. Ale nikdy jsem neměl to srdce koupit si pytel hnojiva, kterého bych spotřeboval 2,5 gramu ročně. Používáte-li vysevný substrát, můžete použít slabý roztok krystalonu 1 g/l průběžně při každé zálivce. Při velmi vysokých teplotách a nízké vlhkosti vzduchu, kdy je spotřeba vody vysoká, můžete střídat zalévání roztokem hnojiva se zaléváním čistou vodou. Rostliny ve fázi sazenic velmi intenzivně odpařují vodu a zároveň jsou velmi citlivé na nadbytek solí v půdě. Proto je důležité věnovat pozornost kvalitě vody. Pokud se používá tvrdá voda, půda vykazuje známky zasolení. Proto je lepší používat měkkou dešťovou vodu nebo vodu z tajícího sněhu. Je důležité zalévat tak, aby se voda ani roztok hnojiva nedostaly na povrch listů. To se nejlépe provádí pomocí postřikovače, jehož tryska je nastavena tak, aby místo stříkání vznikal slabý pramínek vody. Kapková voda na listech je předpokladem pro rozvoj chorob.
Nejsem zastáncem nových stimulátorů růstu, jako jsou retardéry. Dávám přednost osvědčeným přírodním prostředkům. Ze starých osvědčených používám Lognohumat, z nových jsem si oblíbil Rostovit, ale ten se zatím v ČR neprodává.
Počáteční období pěstování rajčat, lilků a paprik končí přesazením do většího objemu. Je velmi důležité určit správný čas pro přesazení. Kořeny těchto rostlin intenzivně dýchají. Výměna vzduchu v půdě probíhá tak, že při zalévání je vzduch vytlačován vodou z půdy a při vysychání se do půdy dostává. Pokud je velikost květináče příliš velká, uplyne mezi zaléváním dlouhá doba a rostliny budou trpět. Pokud je květináč příliš malý, dochází k narušení vývoje kořenů. Takové sazenice nezakoření a po výsadbě na trvalé stanoviště zakrní. Signálem pro přesazování je, že rostliny by se měly zalévat častěji než jednou za tři dny. O přesazování sazenic jsem psal samostatně.
Pokud jste použili kvalitní substrát a semena ze spolehlivých zdrojů, je pravděpodobnost výskytu škůdců a chorob minimální. Může se však stát ledacos. Proto byste měli své rostliny pravidelně kontrolovat. Nejlepší je mít k dispozici škálu insekticidů, akaricidů a fungicidů vhodných pro domácí prostředí. Pokud zjistíte, že rostliny vykazují příznaky virových onemocnění - především deformace listů - měli byste je okamžitě zlikvidovat i s květináči a substrátem, protože virová onemocnění rajčat jsou velmi nebezpečná. Pokud se objeví škůdci nebo choroby, všechny rostliny se okamžitě ošetří vhodným přípravkem. Proti škůdcům používám přípravky Mospilan, Aktara a Decis. Mospilan a Aktara se nejlépe používají se zavlažovací vodou. Proti roztočům - Nissorun. Proti chorobám - zalévání přípravkem Ridomil Gold ze starých zásob.