Hniloba je fyziologická choroba. Bohužel je na internetu poměrně častý velmi zjednodušený přístup k příčinám tohoto problému a způsobům jeho řešení. Za nejznámější, ale ne nejčastější příčinu je považován nedostatek vápníku v půdě.
Kromě této příčiny existuje celá řada dalších, které jsou celkem častější než nedostatek vápníku v půdě:
1. Nízké noční teploty vzduchu
2. velké denní teplotní rozdíly mezi dnem a nocí
3. nízká teplota půdy
4. Nerovnováha prvků živin v půdě ( mimo vápník)
5. Odrůdová predispozice
Zářným příkladem je letošní rok. Hniloba se objevuje ve velkém především na plodech rostoucích koncem května - v první polovině června, kdy byly noční teploty velmi nízké. U některých odrůd je hnilobou zasaženo 100 % plodů.
Pokud jsou plody poškozeny vrcholovou hnilobou, neexistuje způsob, jak je "vyléčit". Už nebudou normální. Proto by se takové plody měly odstraňovat co nejdříve.
Nedostatek vápníku se "léčí" poměrně snadno. Pokud je teplota půdy v pořádku, stačí zalévat roztokem ledku vápenatého. Pokud je půda suchá, použije se roztok o koncentraci 1 g/1 litr. Množství použitého roztoku by mělo zhruba odpovídat spotřebě vody při zavlažování, cca 30 l/m2. To znamená, že použití 0,5 litru na metr čtvereční problém nevyřeší. Pokud je půda vlhká, můžete použít roztok o trojnásobné koncentraci, ale spotřeba by měla být třikrát nižší. Vápníku rostliny spotřebují ne méně než dusíku, takže roční potřeba je zajištěna vnesením ledku vápenatého v celkovém objemu asi 3-5 kg /100 m2, a to v podmínkách nedostatku vápníku i více. V tomto ohledu jsou zcela neobhajitelné recepty spojené s použitím např. vaječných skořápek. Vápník ve skořápkách samozřejmě skutečně je, ale ve formě pro rostliny nepřístupné. V půdě se vápník z vaječných skořápek uvolňuje neuvěřitelně pomalu, takže k uspokojení potřeby rostlin vápníku tímto způsobem je třeba ročně asi 100-200 kg vaječných skořápek na 100 m2. Pokud nepracujete v cukrárně, není tento způsob pro vás ten pravý. Na internetu často získáte rady na převedení vápníku z vaječných skořápek do rozpustné formy zpracováním kyselin, například octa. Pak se ale budete muset poprat s stovkami litrů octa, což technicky ani ekonomicky nedává smysl.
Pokud je půda studená nebo je nedostatek vápníku způsoben nerovnováhou živin v půdě, nemusí hnojení zálivkou vůbec přinést potřebné výsledky. V takových případech se používá listové hnojení, tj. postřik. Existují speciální vápenaté přípravky, které jsou však poměrně drahé a jsou určeny předevěim pro průmyslové použití. Pro amatéra jsou jejich výhody krajně nevýznamné. Proto si můžete ušetřit se stejným dusičnanem vápenatým v dávce 1 g/l vody. Příliš vysoká koncentrace nezvyšuje účinnost postřiku a dokonce hrozí snížení účinnosti na nulu.
Ledek vápenatý nebo i jiné vápenaté přípravky by se neměly s ničím kombinovat (hnojiva, stimulátory, pesticidy), protože vápník s mnoha látkami snadno tvoří nerozpustné soli. Riskujeme tak nejen snížení účinnosti hnojení vápníkem, ale i současně použitych prostředků. Ze stejného důvodu není vhodné aplikovat jiné přípravky bezprostředně po aplikaci vápníku nebo před ní.
Při aplikaci ledku vápenatého je třeba mít na paměti, že kromě vápníku aplikujeme i značné množství dusíku. Pokud tedy předem víme, v průběhu vegetace bude se aplikovat ledek vápenatý, můžeme výrazně snížit davku dusíku na jaře. V sezoně zálivka roztokem ledku vápenatého by se měla střídat s hnojením komplexními hnojivy s mikroprvky s minimálním obsahem dusíku. V opačném případě lze snadno dosáhnout předavkovaní dusíkem.
Někteří výrobci mají speciální hnojiva určená pro "oddělenou výživu" paprik a rajčat. Takové hnojivo se používá na střídačku s dusičnanem vápenatým. Obsahují minimum vápníku a dusíku, takže při střídání s ledkem vápenatým nezpůsobují předávkování dusíkem. Příkladem takového hnojiva je Kristalon hnědý. Za nasobní cenu lze koupit v baličku "Zdravé rajče a paprika".
Pravidlo "víc vápníku neuškodí" není nejsprávnější. Faktem je, že většina sloučenín vápníku je špatně rozpustná ve vodě a nadbytek vápníku v půdě převádí mnoho látek potřebných pro rostliny do nedostupné formy.
Nyní se zastavme u teplotního režimu. Pro prevenci vrcholové hniloby je nutné především dodržovat termíny výsadby. Je třeba se orientovat nejen na denní teplotu vzduchu, ale také na minimální noční teplotu, teplotu půdy a také brát v úvahu předpověď počasí, protože po jarním krátkodobém oteplení často přichází dlouhodobé ochlazení. Rajčata a papriky by se neměly sázet při teplotě půdy nižší než 15 °C. Pro ty, jejichž půda se do července na takovou teplotu ohřeje, lze doporučit pěstování v kontejnerech.
Chtěl bych vám poradit, abyste byli brali s nadhledem "lidové prostředky" proti hnilobě. Mnozí se v hodnocení jejich účinnosti značně mýlí, i když jsou naprosto upřímní ve svých představách. Obvykle se to stává tak, že rostliny jsou třeba zasazeny v dobře zásobené vápníkem, ale do studené půdy, rostou pomalu a například v polovině června se na plodech objeví hniloba. Na internetu se dočtete nový recept ve stylu "zalévejte za měsíční noci roztokem oslí moči 8 kapek na kbelík vody". Po červnové zálivce se půda dobře prohřeje, denní i noční teploty stoupnou a hniloba způsobená nízkými teplotami sama zmizí, ale šťastný majitel je přesvědčen, že rostliny zachránil elixír.
Pokud žijete v oblasti, kde rostliny často trpí nízkými teplotami, vyplatí se vybírat odrůdu velmi pečlivě. Různé odrůdy mají zcela odlišnou odolnost vůči hnilobě. Ve stejných podmínkách může být na některých odrůdách napadeno 80 procent plodů a na sousední rostlině jiné odrůdy žádné. Velikost, tvar ani barva plodů na to prakticky nemají vliv. Stačí jen otestovat odrůdy ve vašich podmínkách a vybrat ty správné.
Tel: +420607513196
Hniloba rajčat a paprik
